Vliv psychoterapie na mozek

Čelní lalok mozku jako centrální síťové struktury pro kognitivní behaviorální terapie

V Německu, přibližně třetina lidí onemocní alespoň jednou v životě subjektu v případě potřeby duševních nemocí. Psychoterapie je navíc k farmakoterapii efektivní a široce používanou metodou pro léčení těchto nemocí. Panická porucha se vyskytuje asi u 3 5-% a je charakterizován náhlým nástupem paniky, bušení srdce, pocení a myšlenkou, že bude muset zemřít, nebo omdlít.

Inovační studii o vlivu psychoterapie na mozkové procesy u pacientů s panickou poruchou vedl profesor Dr. med. Tilo Kircher a dr. Benjamin Straube dohlížel a hodnotil na Katedře psychiatrie a psychoterapie Philipps-University Marburg.  Byl publikován pod názvem: "Vliv kognitivně-behaviorální terapie na nervové koreláty podmíněné strachem v panické poruše" u 1. Leden 2013 v časopise "Biologická psychiatrie". Jedná se o největší studii dopadu psychoterapie na mozek, měřenou funkční magnetickou rezonancí (fMRI). Práce financovaná BMBF je součástí rozsáhlého celostátního šetření. Až dosud nebylo jasné, jak psychoterapie ovlivňuje mozek pacientů s panickou poruchou.

Výsledky této studie demonstrují zvláštní úlohu levého spodního frontálního kortexu ve stabilizaci strachu u pacientů s panickou poruchou. Pacienti vykazují hyperaktivaci této oblasti před terapií ve srovnání se zdravými subjekty, kteří po účasti na kognitivně-behaviorální terapii (KVT) (Kircher et al., 2013) redukují na normální hladiny. Dále bylo prokázáno, že u pacientů má levý spodní frontální gyrus zvýšenou vazbu (konektivitu) k oblastem zpracování strachu (např. Amygdala, přední cingulární kortex, insula), což naznačuje zvýšenou korelaci mezi „kognitivními“ a „emocionálními“ procesy Pacienti s panickou poruchou ve srovnání se zdravými body.

Kircherova studie je první, která demonstruje účinky kognitivně-behaviorální terapie na nervové koreláty podmíněné strachem. Zdá se tedy, že kognitivně behaviorální terapie nepůsobí primárně na emocionální procesy, ale spíše na kognitivní procesy spojené s levým nižším čelním gyrem. "Mentální" metoda, totiž psychoterapie, plasticky mění "materiální" mozek.

Toto zjištění by mělo přispět k další optimalizaci léčebných postupů s cílem účinněji léčit pacienty s panickou poruchou a jejich důsledky (např. Agorafobie). Například další analýzy by měly objasnit, zda genetické predispozice pacientů ovlivňují popsané nervové procesy a úspěšnost terapie (viz Reif et al., In press). Naproti tomu jiné hodnotící strategie mají tendenci zaměřit se na rozdíly v nervovém zpracování mezi pacienty, kteří před léčbou předvídají lepší nebo horší účinky kognitivně-behaviorální terapie.

Pro více informací:

Kircher T, Arolt V, Jansen A, Pyka M, Reinhardt I, Kellermann T, Konrad C, Lueken U, Gloster AT, Gerlach AL, Ströhle A, Wittmann A, Pfleiderer B, Wittchen HU, Straube B. Vliv kognitivně-behaviorálního chování terapie neurálních korelátů podmíněných strachem v panické poruše. Biol Psychiatrie. 2013 Jan 1; 73 (1): 93 101.

http://www.biologicalpsychiatryjournal.com/article/S0006-3223(12)00670-1/fulltext 

Zdroj: Marburg [Univerzita Philipps]