Ochrana názvu "Parmigiano Reggiano": Komise žaluje Německo k soudu

Evropská komise se rozhodla obrátit se na Německo u Evropského soudního dvora za nesprávné uplatňování právních předpisů EU o ochraně chráněných označení původu (CHOP) na název „Parmigiano Reggiano“. Německo nezaručuje plnou ochranu tohoto CHOP na svém území Používání tohoto označení, registrovaného na úrovni Evropské unie od roku 1996, je de iure vyhrazeno výhradně výrobcům z vymezeného italského území, kteří vyrábějí tento sýr podle povinné specifikace.

Podle evropské legislativy o chráněných označeních původu (CHOP) a chráněných zeměpisných označeních (CHZO)[1] Členské státy musí chránit chráněná označení proti jakémukoli zneužití, napodobování nebo vyvolávání představ, i když je uveden skutečný původ produktu nebo jde-li o překlad ceněného označení. To platí i pro označení „Parmigiano Reggiano“, které je registrováno od roku 1996[2].

Mezitím je v Německu sýr, který nesplňuje specifikaci názvu „Parmigiano Reggiano“, nadále uváděn na trh pod názvem „Parmesan“, ačkoli tento je podle názoru Komise překladem názvu „Parmigiano“ přejatým z francouzštiny Reggiano'. Svědčí o tom řada referenčních prací pocházejících z roku 1516 až po současnost, stejně jako další prvky, které dokládají nerozlučnou vazbu mezi těmito dvěma označeními.

Komise zaslala německým orgánům v říjnu 2003 výzvu dopisem, čímž zahájila řízení o porušení povinnosti. Ve své odpovědi z prosince 2003 se Německo nezavázalo dodržovat právní předpisy Společenství o CHOP a CHZO ve vztahu k dotčenému produktu. V dubnu Komise zaslala odůvodněné stanovisko (viz IP/04/474), v němž Německo požádalo, aby do dvou měsíců přijalo opatření nezbytná k dosažení souladu se stanoviskem. Německo ve své odpovědi tvrdilo, že „Parmesan“ je druhový a nelze jej považovat za překlad „Parmigiano Reggiano“. Komise se proto v této věci odvolává k Evropskému soudnímu dvoru.

Pokud Soud shledá, že došlo k porušení smlouvy, bude Německo požádáno, aby přijalo nezbytná opatření ke splnění svých povinností. Pokud tak neučiní, článek 228 Smlouvy o ES zmocňuje Komisi, aby zasáhla proti členskému státu, který neplní rozsudek Evropského soudního dvora. Komise pak může znovu zaslat první varovný dopis („žádost o připomínky“), po němž následuje druhý a poslední varovný dopis („odůvodněné stanovisko“). Podle tohoto článku může Komise rovněž požádat Soudní dvůr, aby členskému státu uložil pokutu.

---

[1] Nařízení (ES) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 – Úřední věstník L 208 ze dne 24.7.1992. července 1 str.XNUMX.

[2] Nařízení (ES) č. 1107/96 ze dne 21. června 1996 – Úřední věstník L 148 ze dne 21.6.1996. června 1 str.XNUMX.

Zdroj: Brusel [eu]