Objevil se strach v mozku

Výzkumný pracovník RWTH se podílí na studiu vazby mezi dopaminem a úzkostí

Angsthase nebo chladná ponožka: Jak úzkost nebo statečná lidská bytost závisí mimo jiné na určitých procesech v mozku. Mezinárodní tým vědců za účasti Univ.-Prof. Dr. med. Gerhard Gründer, vedoucí odboru experimentální neuropsychiatrie RWTH, poprvé ukázal, že vysoká koncentrace dopaminu v oblasti amygdaly je přítomna u úzkostných lidí. Tato tzv. Amygdala se nachází v temporálním laloku pod mozkovou kůrou. Pocit úzkosti je také uškrten nebo omezen více či méně intenzivní výměnou této oblasti mozku s předním cingulum. Nové výsledky základního výzkumu, které byly nedávno publikovány v časopise Nature Neuroscience na vysoké úrovni, pomohou vyvinout nové farmakologické a behaviorální terapeutické přístupy pro osoby s panickou a jinou úzkostnou poruchou.

„Znalost, že dopamin působí jako spouštěč úzkosti, je zásadně nová,“ uvádí aachenský vědec. Dosud bylo známo, že tato poselská látka - známá také jako hormon štěstí - hraje roli v šťastných očekáváních. Podle zástupce ředitele Psychiatrické a psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Cáchách bylo navíc vědecky prokázáno, že snížený výskyt dopaminu v mozkovém kmeni je příčinou pohybových poruch u pacientů s Parkinsonovou chorobou.

Vědcům se nyní pomocí kombinovaného zobrazovacího procesu podařilo zdokumentovat význam dopaminu ve strachu.

„V prvním kroku dostali naši testovaní předchůdci poselské látky,“ uvádí aachenský psychiatr. Tato radioaktivní látka se v těle přeměňuje na dopamin - neurochemický proces, který lze vizualizovat v pozitronovém emisním tomografu (PET), a ukazuje tak koncentraci dopaminu v amygdale. Při následném vyšetření v tomografu magnetické rezonance byly subjektům zobrazeny obrazy vyvolávající strach a byla měřena reakce určitých oblastí mozku na prezentaci těchto obrázků. Tendence testovaných osob k úzkosti byla navíc zaznamenána pomocí škálovaného dotazníku. „Zajímalo nás funkční propojení mezi amygdalou a předním cingulem ve frontální kůře,“ vysvětluje zakladatel. Bylo zjištěno, že intenzivní výměna těchto dvou oblastí mozku měla u testovaných subjektů účinek snižující úzkost: „Čím více oblastí mozku spolu komunikovaly, tím nižší je aktivita amygdaly při vnímání podnětů, které způsobovaly strach.“

Získané znalosti pomáhají lépe porozumět neurobiologii strachu a v případě potřeby ji v případě patologických poruch regulovat. I když jsou koncentrace dopaminu a interakce mezi amygdalou a předním cingulem jistě geneticky a biograficky utvářeny: podle aachenského psychiatra lze neurobiologickou kontrolní smyčku prolomit pomocí psychoterapie a léčby. „V psychoterapii se pacienti mohou naučit dlouhodobě ovládat své vnímání strachu změnou chování.“

Zdroj: Aachen [RWTH]