Inaktivované probiotické bakterie také chrání před kolitidou
Nespecifická (vrozená) imunitní odpověď je první linií obrany proti infekčním chorobám. Obecně se provádí na faktorech napadajících patogeny (lipopolysacharidy (LPS, endotoxin), bakteriální lipoproteiny, lipoteichoové kyseliny, peptidoglykany, CpG nukleové kyseliny). První výzvou pro hostitele je vystopovat patogen a zahájit rychlou obrannou reakci. Skupina proteinů zahrnující Toll nebo Toll-like receptorovou rodinu vykonává tuto funkci u obratlovců a bezobratlých. TLR (Toll-like receptors) slouží jako takzvané receptory pro rozpoznávání vzorů u savců a hrají zásadní roli při rozpoznávání mikrobiálních složek. Jsou exprimovány mimo jiné na makrofázích, dendritických buňkách a B lymfocytech a rozpoznávají antigenní struktury, které jsou vysoce konzervované v životním prostředí, tzv. molekulární vzory asociované s patogeny. TLR2 je aktivován bakteriálními lipoproteiny, TLR3 dsRNA, TLR4 LPS a TLR9 je aktivován CpG DNA. CpG motivy se pravidelně vyskytují v bakteriálních a virových genomech, ale ne v genomech obratlovců. Adaptérové proteiny související s receptorem, např. B. zapojený vysílač signálu MyD88.
Skupina výzkumníků z Izraele, USA. a Japonsko (RACHMILEWITZ et al.: Toll-like receptor 9 signaling medias anti-pobuřující účinky probiotik u myší experimentální kolitidy) nyní zkoumali, zda oslabení experimentálně produkované kolitidy živými probiotickými bakteriemi lze přičíst jejich imunostimulační DNA, zda TLR je nutná signalizace a zda jsou účinné i neživé probiotické bakterie. Za tímto účelem se před cílenou indukcí kolitidy u testovaných myší methylovaná a nemetylovaná genomová DNA z probiotických bakterií komerčního přípravku (směs Lactobacillus casei, Lactobacillus plantarum, Lactobacillus acidophilus, Lactobacillus delbrueckii subsp. bulgaricus, Bifidobacterium longum, Bifidobacterium longum breve, Bifidobacterium bacterium infantis, Streptococcus salivarius subsp.thermophilus) a DNA těchto probiotických bakterií ošetřených DNAázou a z Escherichia coli DH5a podávaných intragastricky (ig) nebo subkutánně (sk). Živé nebo radiací inaktivované probiotické bakterie byly podávány ig myším divokého typu a myším postrádajícím TLR nebo adaptorový protein MyD88 10 dní předtím, než byl myším podán dextran sodný sulfát (DSS) v jejich pitné vodě a 7 dní po daru DSS. Jak ig, tak sc podaná DNA z probiotických bakterií a z E. coli vedla k příznivějšímu průběhu DSS-indukované kolitidy u myší. Naproti tomu metylovaná DNA z probiotických bakterií, DNA telecího brzlíku a probiotika ošetřená DNAázou nevykazovala žádný účinek. Závažnost kolitidy byla zmírněna ig podáním usmrcených, ozářených i živých probiotik. Myši postrádající MyD88 nevykazovaly žádnou odpověď na ozářená probiotika. Myši bez TLR2 a TLR4 reagovaly významně méně na kolitidu vyvolanou DSS, když jim byla podávána ozářená probiotika, zatímco myši bez TLR9 nevykazovaly za stejných podmínek žádnou reakci.
Autoři docházejí k závěru, že ochranné účinky probiotik jsou zprostředkovány prostřednictvím jejich vlastní DNA a nikoli prostřednictvím jejich metabolitů nebo jejich schopnosti kolonizovat tlusté střevo. Signalizace TLR9 je nezbytná pro zprostředkování protizánětlivých účinků probiotik. Živé mikroorganismy nejsou potřeba k utlumení experimentálně vyvolané kolitidy, protože neživé probiotické bakterie jsou stejně účinné.
Zdroj: Kulmbach [KRÖCKEL]
