Všechno jen sýr - hádka o parmezánu
Evropská komise vyzývá Německo, aby dodržovalo ochranu označení „Parmigiano Reggiano“
Evropská komise zaslala německé vládě závěrečné písemné varování (odůvodněné stanovisko) před nesprávným použitím právních předpisů EU o ochraně chráněných označení původu (CHOP) pod názvem „Parmigiano Reggiano“. Používání tohoto označení, které je na úrovni Evropské unie registrováno od roku 1996, je de iure vyhrazeno výlučně výrobcům na vymezeném italském území, kteří vyrábějí tento sýr v souladu s povinnou specifikací.Podle evropských právních předpisů o chráněných označeních původu (CHOP) a chráněných zeměpisných označeních (CHZO) (1) Členské státy musí chránit chráněná jména proti jakémukoli protiprávnímu přivlastnění, napodobení nebo narážce, a to i v případě, že je uveden skutečný původ produktu, nebo pokud se jedná o překlad chráněného názvu. To platí také pro název „Parmigiano Reggiano“, který je registrován od roku 1996 (2).
V Německu se však sýr, který neodpovídá specifikaci názvu „Parmigiano Reggiano“, nadále prodává pod názvem „Parmesan“, ačkoli tento sýr je v očích Komise francouzským překladem názvu „Parmigiano“ Reggiano „je doložen řadou referenčních prací z období od roku 1516 do současnosti, jakož i dalšími prvky, které objasňují nerozlučnou souvislost mezi těmito dvěma jmény.
V říjnu 2003 zaslala Komise německým orgánům výzvu, čímž zahájila řízení o nesplnění povinnosti. Ve své odpovědi z prosince 2003 se Německo nezavázalo dodržovat právní předpisy Společenství týkající se CHOP a CHZO ve vztahu k dotčenému výrobku. Komise nyní vyzývá Německo, aby přijalo opatření nezbytná k tomu, aby vyhovělo odůvodněnému stanovisku do dvou měsíců.
Právní proces
Článek 226 dává Komisi pravomoc podniknout právní kroky proti členskému státu, který neplní své povinnosti.
Pokud podle názoru Komise může dojít k porušení unijního práva, které odůvodňuje zahájení řízení o nesplnění povinnosti, zašle dotyčnému členskému státu „výzvu“ (první písemné varování) a požádá jej, aby se přihlásil do stanoveného termínu, obvykle do dvou měsíců.
V závislosti na tom, jak se dotčený členský stát ve své odpovědi vyjádří a zda vůbec odpoví, může Komise rozhodnout o zaslání „odůvodněného stanoviska“ (závěrečné písemné varování), ve kterém jasně uvede důvody svého stanoviska po porušení Došlo k právu EU a požaduje, aby členský stát splnil své závazky do určité doby (obvykle dvou měsíců).
Pokud členský stát nevyhoví odůvodněnému stanovisku, může Komise rozhodnout o postoupení věci Evropskému soudnímu dvoru.
Podle článku 228 Smlouvy o ES má Komise pravomoc zasáhnout proti členskému státu, který nedodrží rozsudek Evropského soudního dvora. Tento článek rovněž umožňuje Komisi požádat Soudní dvůr o uložení pokuty dotyčnému členskému státu.
Aktuální statistiky řízení o nesplnění povinnosti jsou [zde] k dispozici
(1) Nařízení (ES) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 Úřední věstník L 208 ze dne 24.7.1992. července 1, s. XNUMX.
(2) Nařízení (ES) č. 1007/96 ze dne 21. června 1996 Úřední věstník L 148 ze dne 21.6.1996. června 1, s. XNUMX.
Zdroj: Brusel [eu]
